Krucemburk
Krucemburk se nachází na bývalé zemské stezce Trstenické, která se pod Krucemburkem křížila s další významnou stezkou Liběckou.
V 11. století pokrýval zdejší hraniční kraj hluboký a nebezpečný prales, stezky vedly většinou kolem vodních toků. K ochraně stezky zde vznikla zřejmě i opevněná tvrz Kreuzberg. Zde nalezl v roce 1241 úkryt před Tatary, kteří sužovali Moravu, mincmistr Adam z Brna. To je první doložený doklad o obci.
Celý zdejší pustý kraj patřil tehdy bohatému velmoži Janu z Bratčic, který se po založení Polné psal Jan z Polné. Věnoval takzvaný Slubický les, území od pramenů řek Doubravice (dnes Doubravy) a Kamenice (dnes Chrudimky) až po Přechod (dnes Bílek), řádu německých rytířů. Darovací smlouvu potvrdil král Václav I. na Křivoklátě. Němečtí rytíři zde před rokem 1240 založili osadu Kreuzberk (Křížový vrch). Jiné osady zde němečtí rytíři nezaložili, nebyli ani patrony zdejšího kostela, který byl založen také ve 13. století a dostal jméno svatého Mikuláše.
V letech 1247–1261 zde byl mincmistr Karel Jindřich, který razil z přibyslavského stříbra mince zvané brakteáty. Místem, kde se mincmistr narodil, byl Kreuzberg v Durynsku. Ten zde měl údajně postavit tvrz a osadě dát jméno podle svého rodiště. To je druhá verze o jménu Krucemburk.
Německým rytířům se zde zřejmě nelíbilo pro chudobu zdejšího kraje a prodali Kreuzberg v roce 1321 zemskému maršálkovi Jindřichu z Lipé. Také on později prodal Krucemburk jakémusi Lvu z Kreuzbergu.
Dalším majitelem se stal rytíř Epík z Hrádku, patron studeneckého a krucemburského kostela; nechal povýšit Krucemburk v roce 1385 na městečko a udělil mu svůj erb – tři stříbrné vlčí zuby v červeném poli. Tento znak je používán dodnes. Epíkové se psali z Krucemburku i v době, když jim již nepatřil.
K velkému rozvoji došlo za majitelů Střelů z Rokyc. Krucemburk koupil v roce 1474 rytíř Mikuláš Střela z Rokyc, vojenský hejtman krále Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagelonského. Dnes je Mikuláš Střela považován za patrona městyse. Střelové byli protestantského vyznání. Posledním Střelou tohoto vyznání byl Purkhard Střela, který byl po prohrané bitvě na Bílé hoře potrestán pozastavením svého majetku. Po jeho smrti vdova Sabina i se svými dvěma syny přistoupila na katolickou víru, a tak jim císař majetek vrátil a syny povýšil na svobodné pány. Zřejmě některého z pozdějších Mikulášů připomíná reliéf rytíře v plné zbroji, je umístěn v katolickém kostele. Za Střelů byla v Krucemburku zřejmě zřízena i škola.
Třicetiletá válka, zejména tažení švédské armády, jejíž jednotky plenily zdejší kraj, tragicky poznamenala Krucemburk: zničen a vypálen byl zámek Střelů, fara i kostel a také mnoho domů, a proto někteří obyvatelé Krucemburk opustili a jejich hospodářství zůstala pustá, jak dokazuje urbář soupisu majetku z té doby.
V roce 1677 krucemburské panství koupil kníže Ferdinand z Ditrichštejna: obnovil kostel a faru (zámek již obnoven nebyl) a připojil Krucemburk ke svému polensko-přibyslavskému panství. V roce 1670 vydal císař Leopold městečku privilegia k pořádání výročních trhů, právě zdejší obchodníci a řemeslníci povznášeli život městečka.
Mezi významné rodiny v Krucemburku patřila rodina Skřivanova, která ovlivňovala život v tehdejším Krucemburku. Její předek byl správcem hradu Rudolfa Střely. Skřivanové založili v roce 1728 koželužskou manufakturu: koželužna byla v provozu více než dvě stě padesát let. Augustin Skřivan byl dlouholetým primátorem Krucemburku. Jeho bratři MUDr. František a Antonín Skřivanové patřili mezi významné osobnosti českého národa. Později se majitelem koželužny stala rodina Binkova. Z této rodiny byli významnými osobnostmi Josef Binko, průkopník české fotografie, Ivan Binko, autor knih o koželužství, a akademický malíř Ivan Binko, který je mimo jiné autorem vitráží v katolickém kostele sv. Mikuláše. Bratři Josef a Dušan Binkovi byli švagry významného českého architekta Josefa Gočára. Gočár a další příbuzný rodiny Binkových, sochař Jan Štursa, zanechali v Krucemburku svá díla. Také další významný sochař Vincenc Makovský měl v Krucemburku své předky a na evangelickém hřbitově navrhl pomník obětem války evangelického vyznání.
V roce 1778 byly nad městečkem z podnětu faráře Vrby vztyčeny tři kříže, od té doby mnohokrát obnovované jako trvalý symbol městečka. Půl roku po vydání tolerančního patentu vznikl zde jako první v Čechách evangelický luterský sbor, v roce 1840 byl postaven nový evangelický kostel. Nová škola byla postavena v roce 1855, roku 1868 byl otevřen poštovní úřad. 16. května 1871 začaly jezdit vlaky na trati Německý Brod – Rosice nad Labem: železniční stanice ve Ždírci dostala jméno Ždírec – Krucemburk. V dubnu 1893 postihl Krucemburk zhoubný požár: vyhořela více než polovina domů a o přístřeší přišlo téměř tisíc obyvatel.
V roce 1906 byl v Krucemburku na prázdninovém pobytu profesor T. G. Masaryk se svou rodinou. Svůj pobyt využil k pořádání přednášek v okolních městech i v Krucemburku.
Malíř Jan Zrzavý, který Krucemburk několikrát zvěčnil ve svých obrazech, miloval Krucemburk, rodiště svého otce, natolik, že si ho zvolil za místo posledního odpočinku.
Kulturní a společenský život v obci vrcholil v období první republiky. Tato doba byla násilně přerušena nacistickou okupací. V lednu 1945 byl Krucemburk obklíčen vojsky SS a gestapem a začalo zatýkání občanů, kteří spolupracovali s partyzány. Z dvaceti čtyř zatčených jich polovina nepřežila výslechy a utrpení vězení v Terezíně.
Krucemburk byl postižen těžkým náletem 9. května 1945, zahynulo při něm 26 občanů, mnoho jich bylo zraněno a vznikly zde velké materiální škody.
Staré Ransko
Obec založil po roce 1355 Zdeněk z Ronova. V okolí nově vzniklé osady se našla bohatá ložiska železné rudy. Ta se začala těžit pod takzvanou raneckou horou (Babylonem). Ransko neboli Ronwald, jak se tehdy nazývalo, se stalo hornickou osadou. V té době začala na Ransku výroba surového železa, které se dále zkujňovalo v hamrech. Nejprve se železo tavilo v primitivních pecích, později v pecích dýmačkách. K největšímu rozmachu železáren došlo v první polovině 19. století, kdy zde pracovaly čtyři vysoké pece. V té době železárny na Ransku společně se železárnami v Polničce tvořily jeden společný podnik a ve výrobě patřily k druhým největším železárnám v Čechách.
Po různých majitelích polensko-přibyslavského panství koupil toto zkonfiskované panství kardinál kníže František z Ditrichštejna. Právě za vlastnictví Ditrichštejnů došlo k největšímu rozmachu raneckých železáren. Když byla koncem 19. století ruda téměř vytěžena, nedostávalo se dřeva k výrobě dřevěného uhlí. Dovoz rudy a uhlí po železnici byl drahý, a tak postupně docházelo k úpadku železáren. Nejprve byla ukončena výroba v Polničce, v roce 1886 došlo k uzavření raneckých železáren a přestala také těžba v dolech. Skončila tak téměř pět set let stará železářská tradice Starého Ranska.
Předtím si zřídil Josef Janáček v roce 1872 na Ransku strojnickou dílnu, ze které na místě bývalých železáren vznikl strojírenský podnik včetně slévárny. Továrnu, která po znárodnění patřila pod různé podniky, dnes vlastní firma BEHO a ta pokračuje v tradici strojírenské výroby na Starém Ransku.
V 60. až 90. letech 20. století byla na Starém Ransku obnovena těžba rud – vznikl zde důl Tereza.
Staré Ransko má ráz průmyslové obce. Alej starých stromů, které jsou chráněny, vede k bývalému panskému dvoru. Také okolí Starého Ranska je přitažlivé: hluboké lesy směrem k Havlíčkově Borové s vrchem Babylonem, s pozůstatky bývalých dolů. Rekreační středisko u rybníka Řeka, rybníky Ranecký a Pobočenský dokreslují pěkný vzhled obce.
Hluboká
Místy, kde se nachází obec Hluboká, vedla v minulosti Liběcká stezka. Obec vznikla zřejmě na přelomu 13. a 14. století. První písemná zmínka o Hluboké je z roku 1548 ze soupisu majitele Krucemburku Davida Střely z Rokyc; patřila k jeho krucemburskému panství.
Byla to dříve zemědělská osada, jejíž někteří obyvatelé pracovali v raneckých ditrichštejnských železárnách a v raneckých dolech, později v továrnách v Krucemburku a okolí.
V Hluboké byla v letech 1822 až 1963 škola. V současnosti se zde rekreuje mnoho chalupářů, které láká k turistice nedaleký rybník Řeka, rybník Velké Dářko, hluboké lesy a krásná příroda okolí.
Nedaleko Hluboké je přírodní útvar Štíří důl; nachází se zde chráněný mlok skvrnitý.
Pavel Vomela
Informační centrum
